Bylo jednou jedno sluníčkové léto a malá Evička se s maminkou a svou starší sestřičkou Abikou vydala na prázdniny k dědečkovi a Marušce na chalupu do Hostějova. Sotva vystoupily z auta, rozběhla se Evička bosky po zelené trávě a s radostí zvolala:
„Dědooo, už jsem tady!“
Na zahradě před chalupou se leskl modrý bazén, který na ně čekal, napuštěný vodou a připravený na letní radovánky. Evička se v něm hned ten první den cákala s Abikou a taky s Emičkou, která přijela na návštěvu. Smály se, stříkaly na sebe vodu a dělaly bubliny, až se celá zahrada rozezvučela dětským smíchem.
Druhý den ráno šel děda s Evičkou sbírat meruňky. Evička měla svůj malý košíček a do něj pečlivě ukládala každou oranžovou kuličku.
„Tyhle jsou jako sluníčka,“ říkala, když je ochutnávala. Meruňky Evičce velmi zachutnaly, byly lahodné,sladké a měkoučké. “Meruňky jsou moc výborné!” volala Evička na dědu.
Pak si všimla, že děda pěstuje na zahradě i melouny.
„Dědo, ty tady máš melouny?! To je jak v pohádce!“ obdivovala je a očima hledala ten největší.
Odpoledne se celá rodina vydala na procházku okolo Hostějova. Šli přes pole, slunce svítilo a v dálce zpívali ptáci. Ale Evičce se chůze po poli moc nelíbila – tráva ji lechtala na nohou a kamínky píchaly do sandálků.
„Už nemůžu!“ zastavila se a tvářila se vážně.
Děda ji s úsměvem vzal do náruče a nesl ji jako princeznu, až zpátky k chalupě.
Další den se šli znovu projít – tentokrát do Újezdce. Šli děda, maminka, Abika, Mája a i psí kamarádka Bezinka. Cestou si povídali, sbírali kvítka a u hřiště v Újezdci si všichni dali nanuk. Evička si potom se hrála na prolézačkách a honila se s Bezinkou, až měla růžové tváře.
Další den se všichni vydali na výlet do cukrárny i s Toníkem,který taky přijel na návštěvu, pochutnali si na zákusku a jeli do Kyjova na koupaliště. Na koupališti pak Evička jezdila na velké skluzavce, plavala a řádila ve vodě jako mořská panna. Potom si dala kuličkovou zmrzlinu, kterou miluje, a říkala si, jaké to jsou parádní prázdniny.
A poslední den výletů? To se jelo do Bzence. Pro Evičku to byl den jako z pohádky,i když pršelo. V obchodě si vybrala nové bačkůrky do školky, krásnou pláštěnku s kapucí a — hlavně — překrásné šaty! Evička je od té chvíle chtěla nosit každý den, i když bylo vedro nebo pršelo.
A když přišel večer a slunce zapadalo za zahradu v Hostějově, Evička seděla na lavičce vedle Abiky a šeptla:
„To byly ty nejkrásnější prázdniny…“
A tak skončila pohádka o Evičce, která si naplno užila výlet za dědou do Hostějova!
A jestli neusnula… tak možná ještě někde lítá po trávě s Bezinkou. 🌿🐾💦🍉👗