Nula byla kulatá princezna, která se ráda kutálela z kopce dolů. Jenže jednou se tak rozkutálela, že skončila v míse s dortem. A víš co? Vůbec jí to nevadilo! „Aspoň nejsem suchá,“ smála se a obalila se šlehačkou.
Pan Jednička byl vysoký, štíhlý a myslel si, že je nejdůležitější na světě. Pořád si stoupal před ostatní a říkal: „Já jsem první!“ Až jednou uklouzl na banánové slupce a...
Dvojka byly dvě sestry spojené zády – kam šla jedna, tam musela druhá. Jedna chtěla na zmrzlinu, druhá do knihovny. Nakonec skončily v knihkupectví s mrazákem plným nanuků a zmrzliny. Četly si pohádky… a jedly zmrzku. Perfektní kompromis!
Trojka byl malý dráček se třemi hlavami. Každá hlava chtěla něco jiného k večeři – jedna pizzu, druhá párek, třetí brokolici. Tak dráčekTrojka snědl všechno dohromady. A pak ho z toho bolelo bříško tři dny!
Čtyřka byl robot se čtyřma nohama. Chodil, běhal, skákal… a tančil jako šílený! Ale měl jeden problém – neuměl se zastavit. Jednou tančil celou noc, až se mu vybily baterky a usnul uprostřed obýváku. Maminka ho musela nabít nabíječkou od mobilu.
Pětka byla rybka s pěti zuby. A protože měla tolik zubů, jedla všechno — i ponožky! Jednou snědla tatínkovu papuč a říkala: „Mňam, chutná jako nunak!“ Od té doby jí raději dávají jen rybí sušenky.
Šestka byla chobotnice, ale měla jen šest chapadel. Ostatní se jí smáli, že není „správná“. Ale Šestka byla nejrychlejší plavkyně v moři a dokázala v jeden moment malovat, jíst, tancovat, plavat, telefonovat a… šimrat ryby! Ať si říká kdo chce co chce.
Sedmička si myslela, že má kouzelnou moc. Všude chodila a říkala: „Já přináším štěstí!“ A víš co? Fungovalo to! Lidé se na ni usmívali, děti dostávaly lízátka a i kočka našla ztracenou ponožku. Možná fakt měla kouzlo…
Osmička vypadala jako sněhulák – měla dvě kulaté bříška nad sebou. Byla to číslice, která milovala zimu. Jenže jednou šla do sauny a úplně se rozpustila! Naštěstí to byla jen zmrzlina ve tvaru osmičky, takže všechno skončilo sladce.
Jednoho dne se číslo 9 rozhodlo, že se stane cirkusovou hvězdou. Otočilo se na hlavu a najednou vypadalo jako šestka, ale hned řeklo:
„Já nejsem šestka! Já jsem devítka, ale vzhůru nohama! A teď pozor – saltooo!“
Devítka skákala přes lana, točila se na šňůrách jako opička a dokonce si z ocasů plyšových opic udělala houpačku. Diváci – čísla 1 až 8 – tleskali, až z toho dvojka spadla ze židle!
Číslo 10 nebylo jedno číslo, ale hned dvě čísla, která se měla ráda – jednička a nula. Jednička byla vysoká, hubená a vždycky mluvila: „Já vím všechno!“ A nula byla kulatá, tichá a pořád něco žvýkala – nejčastěji bublifukové žvýkačky.
Jednou si řekli, že pojedou na výlet do zmrzlinového lesa. Jeli na kole – Jednička šlapala a Nula seděla vzadu a žvýkala. V lese potkali zmrzlinového soba, který se roztékal na sluníčku.
„Pomóóc, já se rozpouštím!“ plakal.
Nula foukla svou největší žvýkačkovou bublinu, ta soba ochladila a z něj se stala ledová socha soba s bublinkou.
„Díky, Týme Desítko!“ zvolal sob a nabídl jim jahodovou zmrzlinu zdarma.
Evička, která je ve snu tajná superhrdinka jménem Evička Bublinka, se s nimi svezla zpátky domů a usínala s pusou zalepenou růžovou žvýkačkou.
