Evička se nejdřív svezla veselým vláčkem, pak zkusila točivý kolotoč a dokonce i houpací loď, která se houpala sem a tam jako na moři.
Tatínek poté opékal klobásky u ohniště, a vůně se linula až k Evičce. Mňam!
Pak si Evička šla zaskákat na skákacím hradě, kde pomohla jednomu klukovi vyšplhat na skluzavku. „Dziękuję“ řekl kluk a usmál se. Evička se cítila jako opravdová hrdinka!
Pak šli do zrcadlového labyrintu, kde se všichni smáli, a hledali společně jak se z labyrintu dostat ven– zrcadla si totiž s každým pěkně pohrála.
Na závěr si Evička zkusila lodičky a pak sedla i do autíček, která do sebe narážela. Ale to se jí moc nelíbilo – bylo to moc bum-bum!
A když už měli jít domů… Evička začala plakat, dupala nožkou a křičela jako dráček, protože se jí ještě nechtělo!
Tatínek se k ní ale sklonil, pohladil ji po vláskách a řekl:
„Evičko, každá pohádka má svůj konec. Ale neboj, zítra začneme psát novou!“
Evička si utřela slzičku, zamrkala, a nakonec se přece jen chytila tatínka za ruku a šli společně domů.
Poučení:
I když je někdy těžké skončit s něčím krásným, každý konec je začátkem něčeho nového. A když posloucháme a neházíme kolem sebe hromy blesky, je pak svět kolem nás zase hezčí. 🌟