Hotel byl obrovský, skoro jako zámek! Měl spoustu budov, a jejich pokoj číslo 218 byl v hlavní budově. Sotva vybalili kufříky, Abika objevila neuvěřitelnou věc — dlouhatánskou skluzavku, která začínala na chodbě ve druhém patře a končila až dole v přízemí!
Evička nejdříve nechtěla na skluzavku jít, protože se bála, ale po dlouhém přemlouvání řekla „Tatínku, jdeme na to!“ a šup — už jela dolů. Na druhý den ráno si to Evička chtěla zopakovat, ale podruhé — ouha! — jedné Eviččině botičce se nechtělo a přijela až po chvíli sama. Naštěstí dorazila v pořádku, a všichni se jí smáli, že je to líná bota.
Další dobrodružství je čekalo v nadzemním mostě, který spojoval hlavní budovu s druhou. Most byl dlouhatánský a vypadal jako za starých časů. „Závod!“ zvolala Evička. A než tatínek dořekl „Tři, dva, jedna, teď!“, Evička už pelášila. A jako vždy — vyhrála!
V druhé budově byl krásně teplý bazén. Evička s Abikou do něj skočily jako dvě malé rybičky. Čvachtaly, smály se a hrály si, jako by měly ploutvičky. Byl tam také velký tobogán, ale Evička nenašla odvahu ho zkusit, i když byla s tatínkem dvakrát až nahoře.
Po koupání šli do "sálu zábav", kde bylo tolik hraček a prolézaček, že Evička ani nevěděla, co dřív. Hrála si tam skoro celé odpoledne a měla oči jako dvě lentilky 🤩.
Pak přišel pozdní oběd a po něm zmrzlinka v krásné restauraci jménem Sacharoza. Evička si vybrala vanilkovou, Abika pistáciovou a maminka si dala kafe.
Večer zašli s tatínkem na diskotéku, kde blikal stroboskop a hrála hudba. Byl tam i bowling, ale hudba byla moc nahlas a oba byli tak unavení, že se jen objali a vrátili se do pokojíku, kde našli spící maminku a Abiku.
Ráno po snídani sbalili věci a na chvilku si zašli do bazénu. Pak se vydali na cestu zpátky do Bydhoště a cestou se zastavili ve slavné zmrzlinárně Dice Vito, kde měli ty nejlepší zmrzlinky na světě. Evička si vybrala čokoládovou, Abika si dala slaný karamel a maminka pistáciovou.
A jak jeli domů, Evička už usínala v autě a šeptala: „Tatínku, to byla nejkouzelnější pohádková cukrovaro-hotelová výprava…“