Jenže Evička zavrtěla hlavou. „Ne! Já se nechci koupat!“
Tatínek ji přemlouval: „Musíš se umýt, jinak budeš špinavá.“
Ale Evička se schovala pod stůl a křičela: „Ne, ne, ne! Koupání je fuj!“
A právě v tu chvíli se venku ozvaly zvonce. Bim! Bam! Cink!
Najednou zafoukal ledový vítr, dveře do pokoje vrzly a ve stínu se objevil čert!
Měl rohatou hlavu, chlupaté ruce a dlouhý ocas. Podíval se na Evičku a zachrčel hlubokým hlasem:
„Tak ty se nechceš koupat? Tak pojď se mnou do pekla, tam tě vykoupeme ve vařící vodě!“
Evička se strašně polekala a běžela k mamince. „Já se vykoupu, slibuju!“
Ale čert už ji chytil do svého velkého pytle a zmizel komínem do pekla!
Když se Evička vypotácela z pytle, byla v obrovské jeskyni plné ohně. Všude pobíhali malí čertíci, kteří nosili uhlí do kotlů.
„Tak, Evičko,“ zahřměl čert, „teď se naučíš poslouchat!“
A tak musela zametat čertovské chlívečky, nosit dříví do ohně a čistit kotlíky.
Ale nejhorší bylo, že každý večer musela jít do pekelné vany, kde ji čerti myli kartáčem a špinavou vodou.
Evička si povzdechla. „Měla jsem maminku a tatínka poslechnout…“
Po roce dřiny se čert na Evičku podíval a řekl:
„No, vypadá to, že už víš, jaké to je neposlouchat!“
Evička rychle přikývla. „Ano, ano! Už budu vždycky poslouchat, uklízet si hračky a koupat se!“
Čert si ji podezíravě změřil. „Tak dobře, vrátím tě domů. Ale jestli ještě jednou zlobíš, vrátíš se zpátky a už tě nikdo nezachrání!“
Pak lusk! a Evička se objevila zpět v postýlce!
Maminka a tatínek ji objali. „Evičko! Ty jsi zpátky!“
Evička se jim vrhla kolem krku. „Já už budu vždycky poslouchat!“
A od té doby se každý večer hezky vykoupala, aniž by maminka musela říkat víckrát.
A čerti? Ti už pro ni nikdy nepřišli.