Evička byla nadšená! Oblékla si své nejkrásnější červené šatičky a společně s maminkou, tatínkem a starší sestrou Abikou se vydali na slavnost.
Když dorazili, sál byl již plný lidí, smíchu a hudby. Abika chytila Evičku za ruku a už je bylo vidět na parketu – skákaly, smály se a vířily ve svých šatech jako dvě malé princezny. S Grétou a ostatními dětmi tančili v kolečku a náramě se bavili.
Jenže najednou... cink, cink, cink!
Dveře se otevřely a do sálu vstoupil Santa Claus! Na sobě měl červený kabát, dlouhý bílý plnovous a v ruce držel veliký zvoneček, kterým hlasitě zvonil.
CINK! CINK! CINK!
Evička se zarazila. Oči se jí rozšířily a její pusinka se začala třást. Pak se rozplakala a schovala se u maminky.
Maminka ji objala: „Neboj, Evičko, Santa je hodný.“
Ale Evička jen zavrtěla hlavičkou a slzy jí tekly dál. Ten zvoneček byl prostě moc hlasitý!
Tatínek se rozhodl ji trochu rozveselit. „Pojď, dáme si něco dobrého,“ řekl a odvedl ji ke stolu s vánočními dobrotami. Dali si do kelímku horkou čokoládu. A byla to ta nejlepší horká čokoláda jakou kdy měli.
„Mňam,“ řekla Evička a napila se. Bylo to moc dobré, ale i tak se jí pořád chtělo plakat.
Najednou k ní přišel vánoční skřítek v zelené čepičce. „Ahoj, Evičko! Chceš něco speciálního?“ zeptal se tajemně.
Evička si otřela nosík. „Co?“ hlesla.
Skřítek vytáhl štěteček a namaloval jí na ručičku malé kočičí tlapky. „Kočičí topy“ vykřikla Evička.
„Podívej! Teď jsi kočičí princezna!“ řekl s úsměvem.
Evička se na svou ruku podívala a trošičku se pousmála. „Mňau?“ zkusila říct.
„Přesně tak!“ zasmál se skřítek a Abika dodala: „To je super, Evičko! Teď máme doma malou kočičku!“
Evička už se necítila tak smutná. A i když na Santu už se moc nechtěla dívat, nakonec si večírek trochu užila.
Když večer ležela ve své postýlce, přitulila se k mamince a tiše zašeptala:
„Mami… Santa měl moc hlasitý zvoneček.“
Maminka ji pohladila po čelíčku. „Já vím, zlato. Ale víš co? Jsi moc statečná a máš krásné kočičí tlapky!“
Evička se podívala na svou ručku a usmála se. A než zavřela oči, ještě potichu zamňoukala:
„Mňau…“
A pak krásně usnula.
