Když si hrála mezi květinami, najednou uslyšela tiché mručení. „Hmm… kde jen může být ten med?“
Evička se otočila a co nevidí? Malý, kulatý, chlupatý Medvídek Pú si prohlížel květiny.
„Ahoj!“ zavolala Evička.
Pú se překvapeně otočil. „Ooo, ahoj! Neviděla jsi někde hrnec medu? Měl jsem ho tady… a najednou je pryč!“
Evička se zamyslela. „Med? Možná ho vzaly včelky!“
„Včelky? A proč by to dělaly?“ podivil se Medvídek Pú.
Evička se zasmála. „Protože med dělají ony! Možná si ho chtěly vzít zpátky.“
Pú se zamračil. „Hmm… to dává smysl. Ale co já budu jíst?“
Evička se rozhlédla a ukázala na jabloň. „Můžeš zkusit jablíčko!“
Medvídek si jedno utrhl, ochutnal a spokojeně se usmál. „No páni, to je dobré! Ne jako med, ale moc dobré!“
Evička a Pú si pak společně hráli celé odpoledne a smáli se. Když se sluníčko začalo schovávat za stromy, Pú řekl: „Děkuju, Evičko! Až zase najdu med, rád se s tebou podělím!“
Evička se usmála. „A já ti zase donesu jablíčka!“
A tak se stali velkými kamarády.
Druhý den se Evička znovu vydala na zahradu, jestli tam Medvídek Pú zase není. A opravdu – seděl pod jabloní, držel si bříško a smutně si povzdychl.
„Co se děje, Pú?“ zeptala se Evička.
Pú se na ni podíval a zamrkal. „Evičko, ta jablíčka byla moc dobrá, ale pořád mi chybí můj oblíbený med. Bez něj se mi špatně přemýšlí!“
Evička se zamyslela. „Tak pojďme nějaký najít!“
A tak se vydali na dobrodružství do lesa. Šli dlouhou cestičkou, až uviděli velký strom s dutinou. Uvnitř bzučely včelky.
„Jé, to jsou určitě ty včelky, co mají tvůj med!“ ukázala Evička.
Pú se zaradoval, ale pak se zamyslel. „Ale jak si ho vezmeme? Včelky určitě nebudou rády, když jim ho jen tak vezmu…“
Evička se usmála. „Pojďme se jich nejdřív zeptat!“
A tak Pú zdvořile zaklepal na strom a zavolal: „Drahé včelky, mohly byste mi prosím dát trochu medu?“
Ze stromu vykoukla malá včelka. „Med je pro nás moc důležitý, ale když nám pomůžeš sbírat pyl, trošku ti dáme.“
Pú i Evička souhlasili a pomáhali přenášet květiny a pyl do úlu.
Když byli hotovi, včelky jim daly hrníček medu. Pú byl nadšený! „Děkuji vám, včelky! A děkuji i tobě, Evičko!“
Evička se usmála. „Vidíš, někdy stačí jen poprosit a pomoci druhým!“
A tak si Pú a Evička pochutnali na sladkém medu a strávili krásný den v lese.