Mandoria byla plná kouzelných kolotočů, veselých vláčků, svištících horských drah a pohádkových lodí. Jakmile vešli dovnitř, oči se Evičce rozzářily jako hvězdičky. Hned si všimla malého vláčku, který prosvištěl kolem.
„Tati, já chci na vláček!“ zvolala Evička nadšeně.
A tak s tatínkem našli nástupiště vláčku a postavili se do fronty. Čekali, čekali, až přišli na řadu. Nasedli do vagónku, a než se Evička stačila pořádně usadit, vláček se rozjel jako vítr! Stoupal do zatáček, klesal dolů, projížděl kolem pohádkových stromů.
Nikdo nečekal, že bude vláček tak rychlý.
Evička se držela tatínka pevně za ruku. Trošičku se rozplakala, protože to bylo opravdu moc rychlé, ale byla neuvěřitelně statečná a vydržela až do konce. Když zastavili, pevně objala tatínka. „Už nechci na vláček, tati,“ řekla vážně, ale v očích jí svítilo, že je na sebe pyšná.
Pak spolu šli na kolotoč, kde se muselo šlapat nohama jako na kole, aby se dostali nahoru jako ptáčci. Evičce se to moc líbilo, protože to bylo jako létání na obláčku.
Najednou objevila další zázrak – loďku s vydrou, která klouzala po vodě. Evička se svezla sama, a vydra jí šeptala pohádková tajemství.
Potom s maminkou nastoupily do zelené loďky, která se vlnila jako mořská hladina. Bylo to klidné a kouzelné.
A protože už začínal být čas na mlsání, koupili si jahodovou zmrzlinu, pak i kuličkovou, co chladí jazyk, a k tomu bublinkovou colu.
Mezitím tatínek s Abikou vyrazili na strašně moc rychlou horskou dráhu, která byla tak rychlá, že Abice vlály vlasy jako vichřice. A povídá se, že tam někdo při té rychlé jízdě křičel "mámí".
Mamince se ale z oběda trochu udělalo špatně, tak si chvilku sedla na lavičku a Evička jí podala papírový kapesníček a pohladila ji – protože i maminky někdy potřebují pohladit.
Evičce pak ještě princezny namalovaly zlatou korunku na ručku a to už se chýlilo ke konci krásného dne v tomto kouzelném světě kolotočů a dalších atrakcí pro děti.
Maminka si úplně na závěr všimla, že Evička někde zapomněla batůžek se svojí oblíbenou panenkou. Naštěstí se našel u paní na recepci. A kdo ví, třeba ho našla a vrátila Eviččina nová kamarádka - Chytrá vydra.
Den v Mandorii byl plný radosti, smíchu, dobrodružství i malých překvapení. Když jeli domů do Olomouce, Evička spala v autě jako andílek a ve snu se jí zdálo, že znovu jede na loďce s vydrou a ten vláček už vůbec není strašidelný, ale veselý a pomalý.
A tak skončil jeden kouzelný den v Mandorii.
A když se pak kdokoliv zeptal Evičky, co se jí tam nejvíc líbilo, odpověděla, že vláček...