Šla lesní cestičkou, když najednou zaslechla zvláštní zpěv.
🎶 „Bim bam, bim bam, poklad hlídám sám,
Kdo se bojí, utíká, kdo je statečný, ten vyhrává!“ 🎶
Evička se zastavila a vykulila oči. „Kdo to zpívá?“
Pod velkým mechem obrostlým pařezem seděl malý čertík s růžky jako švestky a kudrnatým ocáskem. Měl červený kabátek, ale nožky holé a černé jako uhlíky.
„Jé, ahoj! Ty jsi čertík?“ zeptala se Evička.
Čertík seskočil z pařezu a udělal kotrmelec. „Jsem Bitínek, zpívající čertík! A kdo jsi ty?“
„Já jsem Evička a hledám poklad!“ řekla statečně.
Bitínek se chytil za bradu. „Hmm, poklad, poklad... možná vím, kde je! Ale nejdřív mi musíš ukázat, že se nebojíš a zazpívat si se mnou!“
Evička se trochu styděla, ale pak se zhluboka nadechla a zazpívala:
🎶 „Bim bam, bim bam, poklad hledám sám,
Nebojím se čertíka, zpívám si la la la!“ 🎶
Bitínek zatleskal. „Výborně! Poklad je támhle!“ ukázal pod starý dub s dutinou.
Evička rychle přiběhla a podívala se dovnitř. A co tam bylo? Krabička plná čokoládových zlaťáků!
Evička se zaradovala. „Děkuju, Bitínku!“
Čertík se usmál. „Pamatuj si, Evičko, že stateční a veselí lidé vždycky najdou svůj poklad. A když budeš někdy smutná, zazpívej si a hned ti bude líp!“
Evička si pamatovala Bitínkova slova a vesele si zpívala celou cestu domů.
🌟 Konec pohádky! 🌟
Dobrou noc, Evičko! 🎶✨