Jednoho letního odpoledne si holky hrály na zahradě se svými sousedy, Lucou a Botim. Alžbětka zrovna předváděla nové gymnastické prvky, zatímco Evička se pokoušela skákat stejně jako ona, ale vždycky spadla na zadek.
„Au!“ zakřičela Evička, když si trochu odřela koleno.
Najednou se ze sousedního dvora ozvalo hlasité VRAU! VRAU! Všichni se otočili a uviděli velkého černého psa, který přeskočil plot a běžel rovnou k nim!
„Ááááá!“ vykřikla Luca a schovala se za Botiho.
Alžbětka se snažila být statečná, ale srdce jí bušilo. Evička se ale tvářila odhodlaně a najednou udělala něco nečekaného – plácla psa po nose!
„Fuj! Běž pryč!“ řekla mu přísně.
Pes překvapeně ucukl, zakňučel a zastavil se. Pak naklonil hlavu na stranu a podíval se na Evičku skoro obdivně.
„Evičko, to bylo odvážné!“ vykulila oči Alžbětka.
Pes se k nim pomalu přiblížil a místo zuřivého vrčení si sedl na zadek a začal vrtět ocasem.
„Možná jen chtěl kamarády,“ řekl Boti.
Evička si dala ruce v bok. „Tak dobře. Ale nebude mě plácat, jasný?“
Pes zavrtěl ocasem ještě rychleji, skoro jako by rozuměl. Holky se nakonec odvážily ho pohladit, a dokonce mu daly jméno Vrtík. Po chvíli k nim přiběhla Kristýna, jejich sousedka.
„To je náš nový pes, utekl nám! Děkuju, že jste ho zastavili,“ smála se.
A tak se z divokého psa stal kamarád celé party. Alžbětka měla nového fanouška pro svoje gymnastické triky, Evička někoho, koho mohla občas plácnout (ale jen jemně!), a Vrtík našel novou rodinu, která ho měla ráda.
A kdo ví? Možná se příště vydají společně na další dobrodružství!